SP Audit

Druhé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na které Vás tentokrát chceme upozornit, bylo publikováno dne 20. 11. 2014 pod číslem 9 Afs 92/2013 – 27 a dotýká problematiky prokazování cen obvyklých u kapitálově či personálně nespojených osob – tedy především té části § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, která definuje tzv. jinak spojené osoby (tj. osoby, které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že rovněž osoby bez kapitálového či personálního propojení mohou být správcem daně posuzovány jako tzv. „jinak spojené osoby“, v důsledku čehož mohou být testovány ceny sjednané ve vzájemných obchodních vztazích nespřízněných osob.

V těch případech, kdy správce daně na základě objektivních kritérií dojde k závěru, že sjednané ceny neodpovídají tzv. cenám obvyklým, přechází důkazní břemeno na daňového poplatníka, ve smyslu daňového řádu. Bude to tedy právě daňový poplatník, který bude nucen prokazovat, že ceny byly sjednány na základě uplatnění principu tzv. tržního odstupu. Pro aplikaci ustanovení § 23 odst. 7 písm. b) bod 5. přitom není důležité, zda daňový poplatník věděl o skutečnosti, že se stal součástí řetězce, vytvořeného převážně za účelem snížení daňové povinnosti.

Nezbývá proto, než doporučit důslednou archivaci podkladů, dokládajících jak samotnou realizaci ekonomických transakcí, zachycených v účetních knihách, tak i výši sjednané ceny (ve vazbě k cenám obvyklým) nejen v případě vztahů s kapitálově či personálně propojenými osobami, nýbrž i v případě významných transakcí s nespojenými subjekty.