SP Audit

Předmětem jednání Koordinačního výboru Komory daňových poradců byla situace upravená ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého nelze tvořit opravné položky k pohledávkám, jestliže má věřitel vůči dlužníkovi současně splatné dluhy a neprovede vzájemný zápočet pohledávek. Podle předkladatelů příspěvku by výklad uvedeného ustanovení mohlo vést k nesprávnému závěru, že poplatník nemůže tvořit k neuhrazené netto pohledávce žádné daňově efektivní opravné položky bez formálně provedené procedury zápočtu současně splatného dluhu. Předkladatelé proto navrhovali přijmout sjednocující závěr, podle kterého eviduje-li poplatník neuhrazenou pohledávku za dlužníkem, za kterým má zároveň splatný závazek, může tvořit daňově účinné opravné položky (za splnění dalších podmínek zákona o rezervách) k „netto“ hodnotě neuhrazené pohledávky.

Stanovisko Generálního finančního ředitelství k daňově opravným položkám

Generální finanční ředitelství se k předloženému návrhu postavilo odmítavě a konstatovalo, že věřitel v případech, kdy má k dlužníkovi současně splatné dluhy, musí nejprve provést vzájemný zápočet, aby mohl následně vytvořit daňově uznatelné opravné položky ke zbývající (čisté) neuhrazené rozvahové hodnotě pohledávky, tj. hodnotě pohledávky, která převyšovala závazky před provedením zápočtu.

Zákon o rezervách v ustanovení § 2 odst. 4 výslovně vyžaduje jako podmínku tvorby daňově uznatelných opravných položek pohledávka v případě, kdy má věřitel současně splatné dluhy, provedení vzájemného zápočtu.