SP Audit

V rámci mezinárodních podnikatelských skupin je obvyklou praxí fakturace nejrůznějších forem poplatků za vedení, management, řízení společnosti a dalších druhů režijních nákladů, které zprostředkovaně souvisí s podnikatelskou činností celé skupiny – zpravidla jsou souhrnně označovany tzv. management fee.

Jejich daňová uznatelnost však nemusí být vždy automatická a bezproblémová a daňové subjekty by měly být vybaveny dostatečnými důkazními prostředky k prokázání skutečnosti, že se skutečně jedná o výdaje na dosažení, zajištění a udržení jejich zdanitelných příjmů.

To ostatně potvrdil i Nejvyšší správní soud (NSS), když v rámci svého rozhodnutí číslo jednací 4 Afs 6/2015-48 přisvědčil rozhodnutí správce daně, který neuznal jako daňový náklad ve smyslu §24 odst. 1 ZDP finanční transakci označovanou žalobcem poplatek označený jako Commitment fee, jejímž účelem mělo být udržení sesterské společnosti na trhu v USA, což mělo v důsledku zajistit udržení příjmů stěžovatele.

NSS poukázal, že podle ustálené judikatury NSS jsou uznatelnými výdaji pouze ty, jež byly skutečně vynaloženy za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů z podnikání, byť teprve očekávaných, přitom musí jít o výdaje, které bezprostředně souvisejí s podnikatelskou činností daňového subjektu, jsou přiměřené a mezi nimi a očekávanými příjmy existuje přímý vztah. Požadavek přímého vztahu vykládá judikatura tak, že bez vynaložení daných nákladů by podnikatel očekávané příjmy vůbec nezískal či ani neměl možnost získat. I když by NSS připustil, že odchodem sesterské společnosti z trhu v USA by mohlo dojít ke snížení příjmů stěžovatele, nelze za této situace rezignovat na existenci přímého a bezprostředního vztahu mezi výdajem a budoucími příjmy, jejichž výše má být zachována. Krajský soud dle NSS předmětnou platbu správně hodnotil jako inominátní platbu, která mohla mít pouze nepřímý a zprostředkovaný vliv na budoucí příjmy stěžovatele, proto je taková platba z pohledu českých daňových předpisů daňově neuznatelná.