SP Audit

Nejvyšší správní soud (NSS) vydal v nedávné době 2 rozhodnutí, jejichž prostřednictvím se snaží „zkrotit“ nadužívání a neúměrné protahování správci daně tolik oblíbeného Postupu k odstranění pochybností (§ 89 daňového řádu).

V rozhodnutí číslo jednací 2 Afs 32/2015-41 se zabývá situace, kdy dle názoru daňových orgánů poplatník neunesl své důkazní břemeno k odstranění pochybností správce daně o shodě faktického stavu se stavem formálně právním deklarovaným zaúčtovanou fakturou, na jejímž základě byl uplatněn nárok na odpočet DPH.

NSS konstatoval, že legislativní koncepce postupu k odstranění pochybností nedává správci daně ničím neomezenou možnost vybírat, který postup při správě daní v konkrétním případě zvolí a jak dlouho a v jaké intenzitě v něm bude pokračovat. NSS odmítl názor krajského soudu, který vypořádání žalobních námitek proti délce postupu k odstranění pochybností založil v podstatě na závěru, že pokud jsou splněny zákonné předpoklady pro jeho zahájení, pak je tento postup bez ohledu na jeho délku zákonný. Tento názor nereflektuje rozdíl mezi postupem k odstranění pochybností a daňovou kontrolou, resp. účel a smysl postupu k odstranění pochybností, jímž je zajištění rychlosti daňového řízení. Správce daně má v okamžiku, kdy rozpozná, že se postup k odstranění pochybností začíná svým rozsahem vymykat svým zákonným mantinelům, tento postup ukončit a přejít do režimu daňové kontroly.

Na základě vyslovené právní věty „Soud nemůže zamítnout žalobní námitky směřující proti délce a průběhu postupu k odstranění pochybností (dle §89 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) pouze s poukazem na to, že byly splněny zákonné předpoklady pro zahájení tohoto postupu. K nezákonnosti postupu k odstranění pochybností může vést i jeho excesivní délka či průběh. V takovém případě je úkolem krajského soudu v mezích žalobních námitek uvážit, zda vytýkané vady postupu k odstranění pochybností mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci.“