SP Audit

9. července 2015 bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, týkající se prokázání přijetí zdanitelného plnění od dodavatele. Předmětem posuzování byla situace, kdy FÚ doměřil plátci DPH původně uplatněnou daň na vstupu, protože neprokázal přijetí zdanitelného plnění (zajištění pronájmu reklamní plochy) od dodavatele. Kromě formálních daňových dokladů předložil plátce pouze dokumenty prokazující, že plnění použil ke své ekonomické činnosti, nikoli však to, že plnění přijal právě od konkrétního dodavatele.

Toto rozhodnutí považujeme za velice významné z pohledu prokazování nároků na uplatnění odpočtů daně na vstupu, neboť de facto přiznává správci daně právo neuznat odpočet daně na vstupu u odběratele, pokud (např. v rámci místního šetření) shledá pochybnosti na straně dodavatele. Příjemce zdanitelného plnění se tak stává do značné míry závislým na tom, jak pořádný je jeho dodavatel, aniž by měl šanci jakkoliv ovlivnit archivaci důkazů či vedení evidence na jeho straně.

Podle názoru správních soudů musí daňový subjekt prokázat nejen to, že plnění se opravdu uskutečnilo, ale také to, že plnění uskutečnila osoba (plátce daně), která je jako poskytovatel uvedena na dokladu – to se žalobci nepodařilo. NSS uvádí, že argumentace krajského soudu i finančních orgánů je založena na tom, že stěžovatel jako příjemce zdanitelného plnění, který uplatňuje nárok na nadměrný odpočet, musí být schopen prokázat, že přijal konkrétní zdanitelné plnění od konkrétního plátce a že je použil pro uskutečnění ekonomické činnosti (§72 odst. 1 a §73 odst. 1 ZDPH). Neprokáže-li byť i jen jediný z těchto předpokladů, nemůže mu být nadměrný odpočet přiznán, resp. musí být v tomto rozsahu doměřena daň. Jestliže stěžovatel nepřesvědčil správce daně o tom, že plnění, z nichž uplatňuje nadměrný odpočet, mu poskytl právě jeden konkrétní, a nikoli jiný, subjekt, zaměřil se správce daně na činnost tohoto subjektu, který dané plnění poskytl. Pokud pak i toto zkoumání přineslo jen pochybnosti, nemohlo to vést správce daně k jinému závěru, než že stěžovatel svá tvrzení neprokázal. Daňový subjekt musí prokázat konkrétní okolnosti vztahující se ke konkrétnímu obchodnímu případu a je jeho povinností vyvrátit všechny pochybnosti, které v souvislosti s tímto obchodním případem vznikly.