SP Audit

Nejvyšší správní soud (NSS) se znovu vrátil k problematice prokazování nákladů na propagaci v situaci nekontaktního dodavatele služby. Spornou otázkou byly náklady na propagaci, které správce vyloučil z daňově uznatelných nákladů. Krajský soud žalobu zamítl, když konstatoval, že stěžovatel uplatnil náklady na propagaci deklarované fakturami s obdobím plnění srpen až říjen 2009 a bylo tedy na něm, aby v souladu s §86 odst. 3 písm. c) DŘ předložil důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení. Správce daně prvního stupně prokázal v součinnosti se subdodavatelem (z důvodu nekontaktnosti dodavatele) plnění výhradně v lednu 2010, čímž dle názoru krajského soudu své důkazní břemeno unesl a bylo na stěžovateli, aby v souladu s §92 odst. 3 DŘ prokázal tvrzení uplatněná v jeho účetnictví. NSS v rámci projednání kasační stížnosti shrnul rozložení důkazního břemene v daňovém řízení na základě rozsáhlé judikatury NSS a Ústavního soudu. Prvotní břemeno tvrzení i břemeno důkazní leží na daňovém subjektu. Daňový subjekt jej unese, pokud správci daně předloží účetnictví splňující požadavky stanovené zákonem o účetnictví, zejména pokud je účetnictví správné, úplné, průkazné a srozumitelné. Současně je třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním. Prokáže-li správce daně v souladu s §92 odst. 5 písm. c) DŘ důvodné pochybnosti, zda je ve vztahu k tvrzením uvedeným v daňovém přiznání účetnictví daňového subjektu věrohodné, úplné, průkazné nebo správné, přesouvá se důkazní břemeno opět na daňový subjekt, který musí svými dalšími důkazy podloženými tvrzeními pochybnosti správce daně rozptýlit. NSS ve svém rozhodnutí č.j. 3 Afs 12/2015-45 shrnul, že stěžovatel neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání skutečného vynaložení nákladů ani ohledně zdaňovacího období, v němž měly být náklady vynaloženy. NSS zdůraznil zájem daňového subjektu pamatovat při sjednání reklamní služby i na prokázání jejího dodání.