SP Audit

Novelou zákona o dani z přidané hodnoty provedená zákonem č. 170/2017 Sb. vznikla plátcům daně z přidané hodnoty nová povinnost vyrovnání a úpravy dříve uplatněného odpočtu daně na vstupu při nedoložených případech zničení, ztráty nebo odcizení obchodního majetku. O této skutečnosti jsem Vás již informovali v předchozích vydáních našeho bulletinu.

S touto úpravou samozřejmě vzniká i otázka posouzení daňové uznatelnosti výdajů v podobě daně z přidané hodnoty (DPH), o kterou se upravuje či vyrovnává (snižuje) nárok na odpočet DPH, tj. v situaci, kdy je snížení dříve uplatněného odpočtu účtováno v souladu s účetními předpisy na vrub nákladů.

Tento problém byl projednáván v rámci Koordinačního výboru Komory daňových poradců ČR, přičemž předkladatelé příspěvku navrhovali, aby tato vrácená daň z přidané hodnoty byla považována za daňově uznatelný náklad ve smyslu znění § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů.

Zástupci GFŘ nicméně konstatovali, že pokud titul pro úpravu/vyrovnání odpočtu dle § 78e nebo § 77 zákona o dani z přidané hodnoty vzniká v situacích, s nimiž zákon o daních z příjmů spojuje vznik nedaňového nákladu (např. vznik manka a škody), nelze uplatnit v daňových nákladech hodnotu daňové povinnosti z titulu DPH vzniklé v důsledku zákonné úpravy/vyrovnání uplatněného odpočtu daně.

Z toho vyplývá, že pouze úprava nebo vyrovnání odpočtu DPH související s daňově uznatelným nákladem podle zákona o daních z příjmů představuje daňově uznatelný výdaj v souladu § 24 odst. 2 písm. ch). Naopak, náklad z titulu úpravy nebo vyrovnání odpočtu DPH u nedoložených mank a škod (představujících z pohledu zákona o daních z příjmů daňově neuznatelný náklad) je daňově neuznatelným výdajem.