Pro Vaše správná rozhodnutí nabízíme
AuditDaňové poradenstvíDue diligenceÚčetní standardyÚčetnictvíIFRSPodnikové kombinaceLikvidace společnostíPřečtěte si
BulletinPraktické odkazyDaňový kalendář 2024PublikaceNad změnami zákona o DPH v roce 2017
|
Manka a škody
Mění se systém uplatnění daně z přidané hodnoty u zjištěných inventarizačních rozdílů.
Nová ustanovení § 77 odst. 2 písm. c) a § 78e zákona o DPH definují povinnost plátce vyrovnat, nebo upravit původně uplatněný nárok na odpočet daně. Uvedená povinnost vzniká, pokud plátce použije obchodní majetek pro jiné účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně. Cílem zákonodárce bylo, aby plátce vyrovnal, nebo upravil dříve uplatněný nárok na odpočet daně při nedoložených případech zničení, ztráty nebo odcizení obchodního majetku.
Povinnost provést vyrovnání odpočtu daně podle § 77 odst. 2 písm. c) zákona o DPH se vztahuje na situace, kdy plátce nemůže důkazními prostředky řádně doložit, že došlo ke zničení, ztrátě či odcizení obchodního majetku jiného než dlouhodobého majetku.
U manka nad normu přirozeného úbytku bude nutné provést vyrovnání, nebo úpravu odpočtu daně, pokud plátce nedoloží řádně zničení, ztrátu nebo odcizení obchodního majetku. U manka do normy přirozeného úbytku není nutné provést vyrovnání, nebo úpravu odpočtu daně.
Vyrovnání či úpravu odpočtu daně je nutné provést z částky původně skutečně uplatněného odpočtu daně, resp. částky daně na vstupu u obchodního majetku.
Pokud nastane zničení, ztráta nebo odcizení majetku, které nejsou řádně doloženy ani potvrzeny, pak je plátce povinen vyrovnat nebo upravit původně uplatněný odpočet daně u obchodního majetku ve zdaňovacím období, kdy došlo ke skutečnému zjištění zničení, ztráty nebo odcizení majetku (ke dni v příslušném zdaňovacím období plátce), nebo ve zdaňovacím období, kdy se plátce o zničení/ztrátě majetku dozvědět měl a mohl. Pokud se plátce nedozvěděl nebo se dozvědět nemohl o zničení, ztrátě nebo odcizení majetku, pak je plátce povinen vyrovnat, nebo upravit uplatněný odpočet daně nejpozději ke dni provedení inventarizace majetku, resp. povinnosti provést inventarizaci majetku (viz v tom smyslu § 30 odst. 6 zákona o účetnictví), tj. např. ke dni samotného fyzického přepočítání majetku a zjištění manka, pokud tuto skutečnost nezjistil dříve v průběhu daného kalendářního/hospodářského roku.
|
Tweety od uživatele @SP_Audit |
Místo plnění u služeb týkajících se nemovitosti
Do ustanovení § 10 zákona o DPH bylo doplněno vymezení pojmu „služby vztahující se k nemovité věci“. Stanovuje se základní zásada, že takovouto službou je pouze služba, která má dostatečně přímou souvislost s danou nemovitou věcí. Tato zásada vyplývá z přímo použitelného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1042/2013 s účinností od 1. ledna 2017.
Podle tohoto nařízení se službou vztahující k nemovitosti stávají také:
- vypracování plánů budovy nebo částí budovy určených pro určitou parcelu bez ohledu na to, zda budova je nebo není postavena;
- stavební a demoliční práce prováděné na budově nebo na jejích částech, nebo na trvalých konstrukcích, jako jsou potrubní systémy pro plyn, vodu, odpadní vodu a podobně;
- údržba, renovace a opravy budovy nebo její části, včetně práce, jako je čištění, obkládání, tapetování a pokládání dřevěných podlah včetně služeb stavebního dozoru;
- instalace nebo montáž strojů nebo zařízení, které se po instalaci nebo montáži považuje za nemovitost;
- právní služby související s převodem vlastnictví nemovitosti, se zřizováním nebo převodem některých práv k nemovitosti nebo věcných práv k nemovitosti (ať již jsou nebo nejsou považována za hmotný majetek), například notářské úkony, nebo s vypracováním smlouvy o prodeji nebo o koupi nemovitosti, a to i v případě, že vlastní transakce vedoucí k právní změně u nemovitosti není dokončena.
Na druhou stranu službou vztahující k nemovitosti podle tohoto nařízení například nejsou:
- vypracování plánů pro budovu nebo její části, pokud nejsou určeny pro konkrétní parcelu;
- skladování zboží v nemovitosti, pokud žádná určitá část nemovitosti není určena k výhradnímu užívání příjemcem;
- reklamní služby, i když zahrnují použití nemovitosti;
- správa portfolia investic do nemovitostí.
Místo plnění v případě pořízení zboží z jiného členského státu ve vztahu k nároku na odpočet
Do ustanovení § 11 odst. 2 zákona o DPH bylo doplněno pravidlo, podle kterého tuzemský plátce nemá nárok na odpočet daně na vstupu uplatněné z titulu pořízení zboží v tuzemsku za situace, kdy tuzemský plátce pořizuje zboží z jiného členského státu s tím, že zboží není přepraveno do státu, který vydal DIČ, pod nímž plátce zboží pořizuje, ale je přepraveno do jiného členského státu a současně tuzemský plátce neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.
Nový §20a – upřesnění vzniku povinnosti přiznat daň z přijatých záloh
Povinnost přiznat daň z úplaty, která byla přijata před uskutečněním zdanitelného plnění, nevzniká, není-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.
Aby bylo plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě musí být známy minimálně tyto údaje:
a) jaké zboží má být dodáno, nebo jaká služba má být poskytnuta,
b) jaké sazbě daně podléhá dodávané zboží či poskytovaná služba,
c) místo plnění.
K aplikaci tohoto nového ustanovení vydalo GFŘ v červnu 2017 informaci pod Č. j.: 41830/17/7100-20116-506729, které obsahuje řadu příkladů, kdy se nové ustanovení použije, a kdy ne.
Pokud je přijata úplata před uskutečněním zdanitelného plnění na blíže neurčené plnění, a ke dni přijetí této úplaty není dostatečně jasné, k jakému konkrétnímu druhu zboží či služby se úplata vztahuje, nebo není ke dni přijetí této úplaty dostatečně zřejmá sazba daně či místo plnění, plátce povinnost přiznat daň z titulu přijetí takovéto úplaty nemá. V takovém případě se daň uplatní až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
Toto ustanovení se použije například na:
- Poukaz na stravovací službu v restauraci – včetně alkoholických nápojů;
- Poukaz do obchodního centra platný tzv. „na všechno“;
- Zálohy na energie při nájmu nemovitých věcí, kdy není specifikován podíl úplaty na jednotlivé druhy energie různých sazeb (plyn, elektřinu, vodu.
Uskutečnění plnění při poskytnutí služby - §21
Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje podle obecného pravidla za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu (s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu), a to tím dnem, který nastane dříve. V zákoně o DPH již není uvedena vazba na den uvedený ve smlouvě, ke kterému dochází k pozbytí nehmotné věci nebo přenechání zboží k užití jinému.
Zrušení definice „opakovaného plnění“
Ze zákona byla odstraněna definice „opakovaného plnění“. Zákonodárce stanovil nové pravidlo pro uskutečnění plnění, která probíhají po dobu delší než 12 měsíců. Takovéto plnění se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém bylo poskytování tohoto plnění započato. Toto pravidlo se nepoužije v případech dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu nebo při přenosu a distribuci elektřiny.
Společnost (dříve sdružení)
Jak jsme Vás již informovali v našem Bulletinu 03/2017 došlo s účinností od 1. 7. 2017 ke zrušení zvláštní právní úpravy pro společnosti bez právní subjektivity (dřívější sdružení).
Ve vztahu k této novince vydalo GFŘ pod Č.j. 74028/17/7100-20116-709973 v srpnu 2017 na stránkách finanční správy metodickou informaci.
Společníci společností, kteří do 30. 6. 2017 postupovali podle původní právní úpravy, mohou podle přechodných ustanovení novely (bod 2) využít přechodné období a postupovat při uplatňování DPH podle ustanovení upravujících společnost dle původní právní úpravy. Tento režim mohou společníci uplatňovat nejdéle do 31. 12. 2018. Cílem tohoto opatření je ponechat společníkům dostatečně dlouhou dobu na to, aby se mohli připravit na nové podmínky s tím, že během přechodného období se mohou rozhodnout, že např. činnost vykonávanou na základě společenské smlouvy ukončí a zvolí si jinou formu spolupráce nebo začnou postupovat podle nové právní úpravy. V okamžiku, kdy tak společníci učiní, nebude již možný návrat k původní právní úpravě. Při přechodu na nový způsob uplatňování DPH musí určený společník vůči správci daně splnit oznamovací povinnost, vyjma přechodu k 1. 7. 2017 a 1. 1. 2019.
Pro další podrobnosti doporučujeme seznámit se detailně s metodickou informací GFŘ na stránkách http://www.financnisprava.cz.
Režim přenesení daňové povinnosti – poskytnutí pracovníků pro stavební nebo montážní práce (§ 92e odst. 3 ZDPH)
S účinností od 1. 7. 2017 došlo k rozšíření trvalého režimu přenesení daňové povinnosti (reverse charge) mimo jiné o poskytnutí pracovníků pro stavební nebo montážní práce (§ 92e odst. 3 ZDPH), o kterém jsme rovněž informovali v našem Bulletinu 03/2017.
K postupům podle nové právní úpravy vydalo v červnu 2017 GFŘ informaci pod Č. j. 64930/17/7100-20118-011073. Z něho k uvedenému ustanovení uvádíme, že poskytnutí pracovníků (pracovní síly) pro stavební nebo montážní práce pro účely aplikace režimu přenesení daňové povinnosti lze obecně vyložit jako zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení, tedy tzv. agenturní zaměstnávání.
Upozorňujeme, že režimu přenesení daňové povinnosti podléhá také poskytnutí pracovní síly pro stavební nebo montážní práce osobami, které nesplní všechny podmínky agenturního zaměstnávání stanovené v zákoně o zaměstnanosti nebo zákoníku práce, pokud charakter těchto poskytovaných služeb naplňuje fakticky znaky agenturního zaměstnávání a poskytovatel i příjemce poskytovaných služeb jsou osobami registrovanými jako plátci v tuzemsku.
Na druhou stranu jsou tu plnění, na která se tento nový režim přenesení daňové povinnosti obecně nevztahuje:
a) přeshraniční poskytnutí pracovní síly (s výjimkou organizační složky registrované v ČR)
b) jiné formy zprostředkování zaměstnání, kterými se rozumí:
• vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly (§ 14 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti),
• poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí (§ 14 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti),
dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli dle § 43a zákoníku práce a případnou samostatnou refundaci nákladů spojených s výkonem práce.
Bulletin SP Audit 05/2017 (pdf) (říjen, listopad 2017)
1. Omezení daňové uznatelnosti úroků – směrnice ATAD
2. Upozornění na změnu v osvobození příjmu z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci
3. Informace Daňové správy ke zdanění sdíleného ubytování (Airbnb)
4. Nad změnami zákona o DPH v roce 2017
