SP Audit

Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) č.j. 9 Afs 74/2014-137 nelze daňově uplatnit části účetních odpisů majetku jakožto daňově uznatelné náklady dle §24 odst. 2 písm. zc) zákona o daních z příjmů.

 

Devátý senát dospěl při předběžném posouzení věci k odlišnému právnímu názoru, než jaký byl zaujat v rozsudcích ze dne 24.7.2014 čj. 7 Afs 107/2012-85 a čj. 7 Afs 57/2013-94 ve věcech kasačních stížností téhož stěžovatele. Dle názoru sedmého senátu účetní odpisy (příp. jejich část převyšující daňové odpisy) by mohly být podle okolností daňově uznatelnými výdaji (náklady) podle §24 odst. 2 písm. zc) ZDP, a to například za situace, pokud výše účetních odpisů je faktorem přímo ovlivňujícím regulovanou cenu, za dodavatel zboží či služeb podléhajících cenové regulaci uskutečňuje plnění svým zákazníkům.

 

Devátý senát však s názorem sedmého senátu nesouhlasil, a proto věc postoupil k rozhodnutí rozšířenému senátu. V usnesení ze dne 26.8.2015 čj. 9 Afs 74/2014-125 rozšířený senát jednoznačně konstatoval, že účetní odpisy ani jejich část převyšující daňové odpisy nejsou daňově uznatelnými výdaji (náklady) podle §24 odst. 2 písm. zc) ZDP. Rozšířený senát mimo jiné uvedl, že §24 odst. 2 písm. zc) se na náklady spojené s nabýváním hmotného a nehmotného majetku nevztahuje z toho důvodu, že tyto náklady zákon komplexně řeší režimem daňových odpisů. Daňové odpisy jsou tedy v zásadě výlučnou metodou, jak může daňový subjekt uplatnit náklady spojené s pořízením hmotného a nehmotného majetku. Rozdíl, o který účetní odpisy převyšují daňové odpisy z tohoto důvodu nelze prostřednictvím §24 odst. 2 písm. zc) uplatnit jako daňově uznatelné náklady. Tímto závěrem byl vázán i rozhodující senát v rámci citovaného usnesení, a proto kasační stížnost zamítl.